Jazyková výchova
Jazykový materiál je již součástí oblastí praktický život a smyslová výchova. V mateřské škole se český jazyk stává samostatnou oblastí zájmu dětí, které se s jednotlivými písmeny seznamují všemi smysly, učí se psát a číst jednoduchá slova. Na elipse se vyjadřují k probíraným tématům a rozvíjí tak svou slovní zásobu.
V základní škole pokračujeme v nácviku prvopočátečního psaní a čtení pomocí názorných materiálů a textů sestavených dle genetické metody čtení. Materiál do českého jazyka se také propojují s tématy probírané v kosmické výchově. Děti se mohou učit třeba druhy vět na příběhu „O ježkovi“, kde kromě znalostí z mluvnice zjistí i další zajímavosti o tomto živočichovi. Od konkrétní pomůcky (například smirková písmena, která obtahují prsty a říkají při tom jméno obtahované hlásky) se žáci dostávají postupnou cestou k abstrakci, k pracovním listům (např. od smirkových písmen až k písance).
Po nácviku prvopočátečního psaní a čtení se žáci začínají věnovat různým gramatickým jevům, jak se s nimi seznamují i v klasické základní škole. Učivo v jednotlivých ročnících zůstává stejné, rozdílem je však způsob jeho osvojování. Žáci se s probíraným učivem vždy nejprve seznamují na konkrétních materiálech tak, aby podle něj mohli sami nové pravidlo odvodit a pochopit. Snažíme se žáky neochudit o „aha“, kdy si na pravidlo přichází bez hotového vysvětlení učitele. Až později vstupují na řadu pracovní listy a ostatní materiál k upevňování a procvičování nového pravopisného jevu (množství závisí vždy na potřebě dítěte). Děti si svou práci samy plánují, organizují a hodnotí. Učí se tak důležitým dovednostem pro život. Na pomůckách pracují samostatně, individuálně a hlavně svým vlastním tempem.
Pravopis se žáci neučí pouze poučkami a pravidly, ale tím, že často čtou a píší. Psaní si nacvičují tvořivým psaním. Ze všeho nejdříve se potřebují naučit, že rádi píší a že kvůli tomu, aby jejich psaní bylo srozumitelné a hezké, je dobré psát pravopisně správně. Psaním si děti sdělují myšlenky, vysvětlují, co o daném tématu zjistily, zaznamenávají si zajímavé zážitky. Své skupinové i individuální psané práce si děti navzájem prezentují a učí se na nich ocenit práci ostatních či předat informaci, kterou svou pílí získaly.
Pro radost ze čtení je třeba zajistit, aby dítě mohlo o tom, co četlo, vypravovat a sdílet své čtenářské zážitky s ostatními. Žáci ve škole nečtou úryvky bez kontextu v čítankách, ale pracují s knihami v knihovně, encyklopediemi a slovníky. Úryvky z povinné četby zařazujeme v širším rámci konkrétních tematických celků (třeba když si povídáme o různých literárních žánrech).
